Design a site like this with WordPress.com
Začít

Něco mého


Prvotina, když jsem byla drobotina

Dešťová kapka

V dálce jedna kapka padá,
je tak krásná, je tak mladá,
netuší, co čeká ji po dopadnutí,
zda nepozná na srdci hnutí,
které neodchází,
jen život krutý…

Kapičko, rosičko má,
zůstaň na nebi svá,
když na zem přijdeš k nám,
svá muka ti dám.

Bez rozmyslu, bez čekání,
padá rosa z temných skrání,
nese s sebou tajemství mé,
že život žíti zde, je zlé.
Padá k nohám mým,
ona nevinná.

Kapičko, rosičko má,
zůstaň na nebi svá,
když na zem přijdeš k nám,
svá muka ti dám.

Perla, která padá k zemi,
zjevení té mladé ženy,
bez poskvrny v těle,
pak však černá cele,
nevinnost se těžko skrývá,
zůstaň, zůstaň být…

Kapičko, rosičko má,
zůstaň na nebi svá,
když na zem přijdeš k nám,
v hořké slzy propukám.
Advertisement
%d blogerům se to líbí: